Sochař Zdeněk Macháček
Upravené výňatky z pěti textů Jana Dočekala
Červenec 1997: Dřevěné skulptury a objekty jsou hravými a lehce ironickými variacemi na téma věčné lidské touhy vzlétnout. Působí jako monumentální hračky. Tvarovou redukcí jsou blízké etnickému umění. Zdeněk Macháček má úctu k materi-álu v přírodní podobě. Aby ji zachoval, vesměs neužívá závěrečných povrchových úprav. Vychází z vize skulptur nesoucích hodnověrné znaky přírody, svého původního prostředí. „Doplňkem“ jsou znaky sochařova tvarování a oživování myšlenkou. Z hlediska dynamického děje jsou vystavené skulptury a objekty dvojího charakteru: Volně letící a k letu vyzvednuté. Macháček je optimistou, sympatizuje s lidským údělem a „spoléhá na své možnosti“. Když jeho figura letí, je to trvalý stav. Nespadne. Vznáší se v prostoru imaginace.
NAD KRAJINOU, modřín, topol, výška 300 cm, 1995
Srpen 1999: V sedmdesátých a v osmdesátých letech tvořil dřevěné skulptury
v lyricko-expresívním tvarosloví na metaforické motivy ženského aktu (též torza), jednotlivostí přírody a živlů, s výraznými znaky cítění přírodní stavby materiálu.
Od počátku devadesátých let dominují komorní skulptury a rozměrné vícedílné figurální objekty. Vyjevují autorovu životní filozofii a moudrost tvůrce pevně spjatého
s krajinou. V inspiračních zdrojích Macháčkovy tvorby z posledních let jsou i motivy ze starozákonního souboru milostné lyriky Píseň písní, antického bájesloví a ze staré tamilské poezie. Při sumarizaci děl vzniklých v tomto ovlivnění vynikají čtyři rozměrná sousoší z topolového a vrbového dřeva – Láska je vzlétat I a II, Léda s labutí, Perla. Bylo již pověděno, že v některých sochách je poznatelná lehká ironie. Vychází
z umělcova lidumilství, v němž je moudrost nadhledu podepřená schopností žertovat.
Únor 2000: K nejlepším dílům z prvního desetiletí Macháčkova působení v Křížovicích patří, po mém soudu, polychromovaná tvarově oproštěná báseň ve dřevě Větrná krajina. A zřejmým vrcholem sochařova tehdejšího tvůrčího elánu je ušlechtile formovaná Vítězná krajina, okouzlující metafora půvabů krajiny Vysočiny. Let krajinou lze považovat za počátek nové tvůrčí koncepce, svébytně modifikované nové figurace. Plně ji rozvinul ve skulpturách vznikajících od poloviny devadesátých let do přítomnosti. Četností převažují velká figurální sousoší – objekty s fundamentálním macháčkovským námětem touhy člověka přemoci gravitaci, ocitnout se ve výšinách nebes. Sochař myšlenkou i „mimouměleckou vůlí“ chrání své dřevěné bytosti před dramatem ikarského tématu, upíná se toliko k bezpečným křídlům Pegasovým. Sochy s podpůrně vyzvednutou figurou (Hrátky I, Hrátky II, Blažený let, Těžko identifikova-telný letící objekt ad.) nemají sice oproti "letícím" onu neomezenou volnost pohybu. Stojí na pevné zemi. Z filosofického aspektu je přesto považuji za neméně významné, snad i významnější. Právě vzlétající člověk je vyzvedáván bizarním, nepochybně příchylným zvířetem vztyčeným na zadních nohách. Člověk vyzdvižený ke splnění svého snu zvířetem! Přesvědčivý obraz symbiózy.
BLAŽENÝ LET, jilm, délka 450 cm, 1999
Červenec 2005: Na cestě nacházení adekvátních výrazových prostředků, při markantním uplatňování událostí formy, tedy v dimenzích široké sochařské stylizace, Macháček vytrvale přináší s podáním i obsah. Zatímco současné umění se k obsa-hovosti po velké spirále času postupně vrací, Macháček ji nikdy neopustil. Jeho materiálem je dřevo. Z něj vytváří rozměrné měkké metafory krajiny a vanutí čerstvých proudů, s protikladem hladkého a strukturovaného povrchu. Z dřeva jsou svůdné lyrické nápovědi ženských figur. Z dřeva jsou štíhlé figury lidí v letu nad krajinou. Přívětivé bytosti v solidní činnosti, mělo by se říci, neboť to není kratochvíle. Ale není tu patos ani pohnutí. Spíš Macháčkovi příznačný posun k humoru, skrz který lze vše líp uchopit. Inspirační látka Macháčkovy tvorby má podobu trojúhelníku. Na dvou vrcholech jsou krajina a člověk, na třetím, magickém, je nadoblačná nesmírnost. Avšak nehledejme v Macháčkových dílech konkrétní nápovědi o věcech a situacích viditelného světa: Jsou to „jen“ lyrizované příměry krajinného vlnění a vanutí čerstvých proudů (Krajina – plachetnice, Krajina – motýl, Podzim na Vysočině, Drsná krajina ad.). Většina soch je barevných, červených, žlutých, hnědých. Činí je to, spolu s vlastními tvary, zrakově přitažlivějšími. Též je to doklad sochařovy duševní pohody.
Srpen 2015: Zdeněk Macháček se dožívá devadesáti let. Výstava k jubileu v Galerii z ruky obsahuje přes sto děl, rozměrné sochy i drobné modely. Materiálem většiny je dřevo, komorní zvířecí motivy jsou bronzové. Dvě z témat jsou stěžejní – člověk
a krajina. S oběma jde Macháček desítky let. Stejnou měrou vyjevují jeho zaujetí. Protože vztah k lidské bytosti má nutně jinou náplň než milování krás krajiny, obrací se umělec k jednomu a k druhému odlišnou formou. Krajinné náměty, interpretované v četných variantách vertikálních reliéfů, nesou v symbolické zkratce výrazné tvarové zjednodušení. Jsou to díla vroucnosti, ve zformované myšlence vyzařují krásu.
Průkazný umělecký jazyk vystupuje z autorovy osobitosti. Macháčkovy tvůrčí metody jsou sdělné. Nejmladší exponáty nesou téma krajiny nebo stromu jako živé přírodní jednotlivosti. Obé má pro sochaře tutéž inspirační sílu jako lidská bytost. Ovšem krajina poskytuje více tvůrčí svobody. Otevírá cestu k zobecnění, tím k větší síle ikonického symbolu a paraboly. V tom smyslu akcentuji především vertikální reliéfy Zelená krajina a Duše stromů. Segmentové fragmenty kadlubu původního kmene stromu (stopy původní věcnosti) nesou na vnitřní straně osobitě formované shrnutí členitého krajinného tvarosloví nebo obrazotvorného vyjádření vědomí stromu.
Z cyklu DUŠE STROMU V, smrk, 89 x 46 x 24 cm, 2013
Curriculum vitae ve dvaadvaceti údajích
1925 – narozen 16. srpna v Brně
1945 – 1947 studia na Přírodovědecké fakultě Masarykovy university v Brně
1952 – ukončil maturitou čtyřleté studium na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně
1957 – členem nově založené skupiny 4
1958 – spoluzakladatel skupiny Parabola
1958 – první samostatná výstava, Brno, Dům pánů z Kunštátu.
1958 – první účast na kolektivní výstavě u nás, Skupina 4, Brno. Následně účast na šesti desítkách kolektivních výstav Českého svazu výtvarných umělců, skupiny Parabola, Sdružení Q, Klubu výtvarných umělců Horácka, Horáckého salonu atd.
1961 – 1968 členem Svazu českých výtvarných umělců
1964 – první realizace v architektuře, Prolézačky, beton, Brno – Juliánov. Do roku 2004 následovalo dalších dvacet devět realizací z kamene, betonu, dřeva, jedenáct z nich v Brně, další v Poděbradech, Doksech, Boskovicích, Kroměříži, Kunraticích, Mohelnici, Starém Smokovci, Velkém Meziříčí, Žďáru nad Sázavou.
1964 – první účast na kolektivní mezinárodní výstavě Vídeň (Rakousko)
1965 – první partnerská výstava v zahraničí, Perugia (Itálie), Galerie de la Luna
(s malířem Pavlem Navrátilem)
1967 – první samostatná výstava v zahraničí, Biel (Švýcarsko). Další samostatné
a partnerské výstavy zahraničí v Jugoslávii, Polsku (s Pavlem Navrátilem), Spolkové republice Německo, Švédsko, Rakousko (s Alenou Kojdlovou).
1967 – získal Čestné uznání Brněnského bienále
1968 – všechny skupiny zrušeny
1969 – získal Čestné uznání na výstavě Socha a město, Liberec
1971 – od toho roku bydlí a má ateliér v Křížovicích, Doubravníku u Nedvědice
v Hornosvratecké vrchovině, v okrese Brno-venkov
1990 – stal se členem mezioborového uměleckého Sdružení Q
1991 – podílel se na vytvoření interiéru i exteriéru Galerie z ruky v Křížovicích, Doubravníku, které je majitelkou jeho manželka Stanislava
1991 – stal se členem Unie výtvarných umělců České republiky, Klub výtvarných umělců Horácka (Žďár nad Sázavou)
1992 – spoluzaložil se sochařem Rostislavem Magni Mezinárodní sochařské sympozium Dřevěná plastika ve Žďáru nad Sázavou. Čtyřikrát byl jeho spoluorganizátorem a autorem dřevěných skulptur pro exteriéry Žďáru nad Sázavou.
2005 – od toho roku má stálou výstavu dřevěných skulptur a bronzových plastik v Galerii z ruky, Křížovice, Doubravník
2005 – vyznamenán Cenou města Brna v oblasti výtvarného umění
2008 – vyznamenán Cenou zakladatele Antropologického ústavu v Brně Vojtěcha Suka
Do roku 2015 vystavoval u nás samostatně pětatřicetkrát, v abecedním řazení v Blansku, Boskovicích, vícekrát v Brně, Bystřici nad Pernštejnem, Křížovicích (od roku 1995 vždy po pěti letech), Lednici, Ostravě, opakovaně v Praze, Starých hradech, Tišnově, Vranově u Brna a ve Žďáru nad Sázavou.